Václav Jamek se narodil v roce 1949 v Kladně. Pracoval jako nakladatelský redaktor a přeložil řadu děl francouzských autorů - Ségalen, Perec, Tournier, Modiano, Bove, Michaux. První vlastní publikované dílo je francouzsky psaná próza Traité des courtes merveilles (Traktát o chatrných divech), odměněná Cenou Medicis za esej a Cenou Globe Européen. Od roku 1994 působil čtyři roky jako kulturní rada v Paříži.
Vedle dvojího jazykového úvazku se jeho psaní i jinak roztodivně rozpadá, nejnápadněji podle jistého sklonu existenciálního, který se projevuje v jeho poezii Surový stav i v prózách a esejích Krkavčí múza a jemuž odpovídá rub pustě inexistenciální, choromyslně humorný: tuto linii představují díla fiktivního „básníka závratných nížin“ Eberhardta Hauptbahnhofa Nedokončený kalendář a Kniha básňů převeršovná, ale také divadelní hra Hlavo žvejkavá, francouzsky pak soubor Férules fêlures ou Le Maître asceptrisé, par Cyanure de Bergerie, Désagrégé ès Lettres.
Jamkův soubor kritických úvah O patřičnosti v jazyce se zabývá současným stavem české jazykové kultury a pojednání O prašivém houfci je přehledná studie o literárním výrazu homosexuální zkušenosti.
Václav Jamek žije v Praze